R-A prostor a cestování po vesmíru

Vrstvy prostoru

Běžný trojrozměrný prostor, jak ho známe – neboli 'Základní prostor', tvoří jenom svrchní vrstvu mnohem složitější čtyřrozměrné struktury. Pod rovinou Základního prostoru se nachází vrstva R-A (neboli Ramsfeld-Andersonova) prostoru.

V R-A prostoru platí jiné přírodní zákony než v ZP. Je vyplněn specifickými útvary, které jsou považovány za přírodní, nicméně o jejichž původu a vzniku není nic známo. Existují vazby mezi R-A prostorem a ZP, které způsobují, že útvary R-A často odpovídají rozložení hmoty v ZP. První látkou, kterou se z R-A podařilo přenést do ZP, je drüein: látka s opačnou termodynamikou (na rozdíl od látek ZP mění skupenství z plynného v pevné, když se jí teplo dodává).

V R-A není mezní rychlostí rychlost světla; čím hlouběji pod ZP, tím je mezní rychlost větší. Zároveň ale také roste úroveň všepronikajícího gan~záření (viz níže). Nejhlubší rovinou R-A prostoru (pod tzv. Engelmannovou hranicí) je tzv. mimoprostor; tam mezní rychlost neexistuje (je možné přesunout se okamžitě z místa na místo) a intenzita gan~záření je srovnatelná s jednotným argenitovým polem.

Pro technické civilizace, které začínají s cestováním po vesmíru, je zpočátku mnohem jednodušší dostat se do mimoprostoru (tak jako je jednodušší hodit do sklenice vody předmět, který klesne ke dnu, než najít takový, který má přesně tu správnou hustotu, aby zůstal viset někde uprostřed). Důvod, proč přesto mimoprostor nepoužívají, je gan~záření.

Gan~záření a duhové bláto

Gan~záření je biovlnné záření podobné samovolnému vyzařování argenitu; má podobné účinky na mozek živých bytostí jako argenit. Argia~luové jsou v R-A chráněni před horečkou z prázdna a na techničany naopak gan~záření působí negativně; ve vyšších rovinách R-A (blíže ZP) vyvolává silné emoce, v hlubších halucinace a nakonec argenitovou horečku, která může končit i smrtí. Energie R-A prostorového gan~záření se nedá využít pro argenit~míjat a gan~záření navíc způsobuje také to, že jednotlivé krystaly argenitu dopravené ze ZP se stávají pasivními; bývá proto nazýváno "falešný argenit" (goätë arügieni, duhové bláto) a gan~záření v mimoprostoru "falešné jednotné argenitové pole". S tím souvisí i to, že v R-A prostoru neexistuje protonace – respektive existuje, ale je prázdná; gan~záření z ní vymaže veškeré informace. (Za zdroj tohoto záření je vyznavači Eraughoonu považován Aris~Saddem – sídlo Lorgan, – ale seriózní vědci takové tvrzení radši nekomentují). Zpátky k heslu gan~

Cestování mimoprostorem

Mimoprostor je pro cestování samozřejmě výhodnější, ale kvůli gan~záření je pro techničany prakticky nepoužitelný. Na Zemi byl využíván jen krátce (v dobách kolem příletu Aš~šáda), ale to jen díky právě probíhajícímu vesmírnému konfliktu, který vedl k odstínění R-A prostorových gan~vln v oblasti o poloměru nějakých 100 světelných let, do čehož spadala i Země. Později se na pozemských lodích využívajících mimoprostor začaly objevovat nánosy jakési hmoty připomínající duhově se lesknoucí bláto – a to je někdy skutečný, jindy jen falešný argenit zkrystalizovaný během průletu mimoprostorem. Působí na lidi podobně jako gan~vlny (halucinace, spálení mozku), ale u těch, kdo mají od přírody vlohy k argenit~míjat, to může i vyvolat příznivé změny, růst schopností. Mimoprostorové letouny se přestávají používat, nakonec jsou zakázány.

Na podobné problémy s duhovým blátem narazily i ostatní technické civilizace, a proto se k dopravě používají jen vyšší vrstvy R-A, přestože jsou pomalejší a cestování je omezeno na R-A prostorové tunely. V těchto vyšších rovinách R-A, v kterých se obvykle lodě technických civilizací pohybují, je gan~záření buď ještě pod prahem vnímání, nebo stačí na jeho odstínění telepatické štíty z granoplastu (u Igeřanů) nebo myceliální clony (u össenských Lodí).

R-A prostorové kanály

Pro cestování jsou ze všech struktur R-A nejdůležitější kanály. Kanály (neboli koridory) jsou R-A prostorové útvary tvořené průchodnou hmotou. Mohou být stabilní nebo naopak bludné, jednosměrné, obousměrné či přílivové, horizontální nebo vertikální, pomalé nebo rychlé. S kanály souvisejí různé další druhy útvarů, které mohou mít vliv na plavbu lodi: bažiny, zahrady (igersky 'qatta'), průlivy a průsmyky ('bres') apod. Jinak R-A prostor vyplňuje pevná, neprůchodná hmota, skrz kterou se běžné lodi nedostanou.

Kanály mají svá zřídla a ústí – což jsou body, kterými do nich lze ze ZP vstoupit, respektive z nich vystoupit. V kanálech existuje určité proudění hmoty, které kosmická loď prakticky nemá šanci překonat. Proto může plout jen tím směrem, kterým to kanál umožňuje. V případě jednosměrného kanálu se samozřejmě první průzkumná loď pouští naprosto do neznáma, protože se nedá odhadnout, kam kanál vede a jestli odtamtud vede nějaký zpátky. (Některá místa -např. D-alfa – jsou pastmi, odkud se loď R-A prostorem nikdy nedostane pryč.) Z tohoto důvodu jsou mapy R-A kanálů nesmírně cenné.

Většinou se stává, že určitá oblast je protkaná hustou sítí kanálů, ale do dalšího prostoru vede jen jeden nebo dva; proto se hranice říší přirozeně "zarazí" o tyto úžiny. Jsou slabým bodem při jakémkoliv dalším rozpínání, protože tvoří jediné spojení s původním imperiem; z tohoto důvodu jsou strategicky nesmírně důležité. Takto už je předem přírodou "nadimenzována" velikost budoucí říše.

Wessegonus

Jedním z obzvlášť zajímavých R-A prostorových útvarů je tzv. wessegonus, což je jakási enkláva, dutina; obklopuje ji neprůchodná hmota, takže není možné dostat se tam jinudy než šachtou přímo ze ZP. Pokud si vesmír představíme jako dřevěné prkno, pak horní rovina je Základní prostor, všechno do hloubky pod ní je R-A prostor, a wessegonus je suk. To, co je z něho vidět nahoře, je zpravidla hvězda (rozložení hmoty v ZP zhruba odpovídá rozložení v R-A, koneckonců ZP je jen jakýmsi průmětem R-A). Nejlepší způsob, jak se dostat do wessegonu, je letět přímo do slunce s argia~luem na palubě a propadnout se přímo do šachty; trapné ovšem je, když pod dotyčnou hvězdou nic není (a, ano, taky se to stává).

Wessegony byly v době rozkvětu Florje~gera~suj~flaude~jíaj, čili asi před 30 000 lety, používány jako skrýše pro obrovské koráby, které pocházely od Lorgan jako dar. Říkalo se jim Stínové koráby Lorgan. Tyto koráby jsou z menelhave~rinó a jako srdce v sobě mají jakýsi argenitový Bod. (Jeden pěkný je schovaný v Alchitě, jak to zjistil kníže Gallient v nikdy nenapsané povídce Hluboko do wessegonu.) Wessegony jsou ale též obývané – mohou být vyplněné atmosférou i nějakými pevnými tělesy, plošinami či pseudoslunci z menelhave~rinó; v takovém světě létajících plošin např. žili trosečníci z národa Sirrangů.

V jednom z wessegonů se jistou dobu skrýval i Dravý Baškra.