Lorgan, démoni, Ištrové

Lorgan

neboli 'druhorození'. Názory na to, co jsou zač, se různí. Rozhodně je však nelze považovat za jakýsi fomalhiwský inventář či součást fomalhiwského dědictví – nejsou tu kvůli Hiwaiw, nýbrž sami kvůli sobě (nebo přinejmenším ne kvůli Hiwaiw o nic víc než kvůli Florje, Sgenům nebo n~sit~nu). Pouze na předměty, které Lorgan na Hiwaiw zanechali, mají Fomalhiwané jakési 'právo'.

Lze na ně pohlížet tak, že je to zkrátka netechnická supercivilizace sídlící v Aris~saddemu (kdesi uvnitř černé díry či wessegonu); k tomu se vesměs přiklání Igeřané, pokud je nepovažují za úplnou smyšlenku.

Argia~luové je vnímají v intencích Mýtu o stvoření světa – jako bytosti nadlidské a svým způsobem význačné; vhodný námět k meditacím o vlastní bezvýznamnosti. Samozřejmě na ně pohlížejí s úctou, ale jen jako na někoho, kdo se dostal dál na stejné cestě, po jaké jdou i oni sami. Rozhodně v nich však odmítají vidět nějaké 'bohy', které je třeba 'uctívat' pohanským, polyteistickým způsobem (a la Olymp). S Lorgan je možné se setkat, dokonce s nimi navázat rozhovor (Golente Gerga či Zimní rituály) a získat od nich "dary" (které jsou většinou dvojznačné a s kterými je třeba pracně se vypořádávat, i kdyby náhodou byly míněny ku prospěchu, což není vždy pravda); ovšem Lorgan nejsou 'tvůrci' lidského osudu, nýbrž jenom jeho prostředníci. Skutečnou božskou silou je osud, Astuaner, a tomu jsou podřízeni Lorgan stejně jako lidé.

Mezi durunghiry je však situace naprosto jiná. Mají své chrámy, kde uctívají Lorgan, přinášejí jim oběti věcné, zvířecí a někdy i lidské, konají v jejich jménu hrdinské činy a vzhlížejí k nim. Podle jejich představ jsou Lorgan něco mezi soudci a strážnými anděli a Aris-saddem funguje přibližně jako Walhalla. Dlouhá hra pro durunghiry nikdy nebyla intelektuální výzva, ale spíš soubor prvoplánových rigidních pravidel chování (je to jako prvoplánové křesťanství pro masy).

Durunghirský typ náboženství je pro Igeřany mnohem pochopitelnější než způsob uvažování argia~luů a tím spíš, že se setkávají se samými durunghiry, je to velmi svádí ke zobecnění. Když proto Gida prohlásí, že měla být obětována Lorgan, Loe nepojme nejmenší podezření; už slyšel o zimních rituálech, přestože jejich přesný obsah ani smysl nezná, a tohle považuje za přesně ten případ. (Ve skutečnosti to od ní není stoprocentní lež; argia~lujský světonázor taky uznává smysl oběti; většinou je to však oběť mnohem nehmotnější, než si dovedou durunghirové vůbec představit – je to šáíw~walgácht – a není přinášena žádným Lorgan, nýbrž Dlouhé hře samé. Z tohoto hlediska Gida riskuje doopravdy, přestože šáíw~walgácht je pro ni spíš proklamovaný úmysl být Loeovi z údajné 'vděčnosti za záchranu života' stále k službám.)

Mnohem divnější než okolnosti jejich shledání bude později Loeovi to, že Gida k Lorgan žádnou fanatickou úctu nechová.

Démoni

jsou stíny Lorgan promítané do Základního prostoru. Mohou se samozřejmě vyskytovat kdekoliv ve vesmíru – na kterémkoliv místě, o něž se nějaký Lorgan právě zajímá – a samozřejmě také beze stopy zmizet, když zmizí pozornost. O úctě k nim platí totéž co o úctě k Lorgan. Argia~lujské Zimní rituály vlastně nejsou žádným 'modlením se' k Lorgan a potažmo obětí démonům, nýbrž spíš jakýmsi druhem obchodu (stejným jako s Baškrou či baškrachajemi či kýmkoliv podobným).

Ištrové

Argenitaři s duší. Ženský tvar – Ištraj. (Traduje se, že zatímco lidský argia~lu může při tvoření argenitara život jenom napodobit, Lorgan dokáže vytvořit umělou bytost, která je doopravdy živá; a právě to jsou Ištrové.) Sídlí v Ledových horách, Calenšárt~minge. Občas se mezi nimi vyskytují (či skrývají) i jiné bytosti: garrimba Horth, člověk Wassar, argenitaři vytvoření člověkem (čili bez duše) jako třeba Wassarův král Oraha apod.

Aris~saddem

Sídlo Lorgan. Nachází se sice v našem vesmíru, ale mimo trojrozměrný Základní prostor; leží na hranici mezi hlubšími vrstvami R-A a mimoprostorem. Tvoří jakýsi myšlenkový střed vesmíru; navenek se projevuje jako silný zdroj biovlnného záření daleko od naší galaxie a slouží jako ukazatel směru, protože krystal argenitu se k němu natáčí vždy hrotem proti největší základně. Argenit lze mechanickým působením snadno odklonit od Aris-saddemu, ale žádný myšlenkový příkaz to nedokáže. Aris-saddem je podle některých teorií považován za místo pro člověka nejen nedostupné, ale dokonce v principu nepoznatelné. Aris-saddem a Lorgan pravděpodobně mají jistý blíže nezjistitelný vliv na Astuaner.