O psaní

Kdykoliv někde narazím na rady pro autory (ať už jsou to knihy o psaní nebo něčí moudrosti na internetu), s chutí si je pročítám v naději, že objevím nějaký nový postřeh nebo úhel pohledu. Myslím, že každý autor tohle nutkání má, i kdyby se dávno považoval za zasloužilého profesionála a vtělení poloboha. Všichni se chtějí těm ostatním podívat pod pokličku a vyzobnout nějaký zaručený trik.

I tak se věčně vedou spory o to, jestli pro autory vůbec má smysl se zabývat nějakou teorií. Jeden extrémní názor praví - "jsou to všechno pindy, důležité je spíš hodně číst beletrii, tam to člověk odpozoruje." Nu... to si nemyslím tak docela. Proti nutnosti číst nelze nic namítat, ale seznámit se s teorií není na škodu. Člověk s talentem na geometrii jistě ocení, když mu někdo přehledně sepíše již dokázané věty, takže si je nemusí odvozovat sám. A člověk s talentem výtvarným jenom zírá, jak se jeho obrázky zlepšily čistě jen tím, že mu někdo vysvětlil, co je to perspektiva. Psaní má taky svoje zákonitosti a když už je někdo zformuloval, proč se toho odříkat? Autor ale musí mít na paměti, že když se zasekne u pročítání teorie, jeho vlastní kniha se mu sama nenapíše; a taky musí počítat s tím, že to, co dostane, jsou vyzkoušené principy, které fungují a usnadní mu práci asi jako makro ve Wordu. Nemůže čekat, že jejich ovládnutím získá - originalitu.

O psaní se leccos dá najít na internetu. Impozantní úložiště dobrých rad vybudoval na svých stránkách literární guru René Nekuda; to je mladý absolvent Literární akademie, který se psaním knih zabývá čistě teoreticky a provozuje kurzy pro autory (přestože sám nic beletristického nenapsal). Jeho stránky doporučuju, je tam spousta dobrých postřehů (většinou aforismů a citátů velikánů). Dalším takovým guru je známá Markéta Dočekalová; její knihy o psaní jsem četla a jsou jasné, srozumitelné, pragmatické, redukující neprobádané temné houštiny na jednoduchá hesla, svou průrazností se blížící dělové kouli a marketingovým sloganům. Opět - nic proti, ujasnit si věci tímto způsobem je v jisté fázi pro autora užitečné. (M.D. ovšem nedávno udělala přesně tu chybu, které se R.N. vyhýbá - totiž že beletristickou knihu napsat zkusila. :) Nyní provozuje portál 'MámTalent' (nemůžu si pomoct, pořád se mi vtírá jedno slovo z Trnkovy 'Zahrady', totiž 'lovítko') který začínajícím autorům nabízí příležitost prezentovat své rukopisy a získat zpětnou vazbu od ostatních účastníků (čti: autoři to sami předvyberou, odfiltrují největší kal, a na pár nejlépe hodnocených kousků se podívá redaktor). Lovítko patřilo Euromedii, nyní se spolupráce rozšířila na další nakladatelství (čti: co není dost dobré pro Euromedia, nabídne se jinam). Je to legitimní způsob, rukopisy se holt nějak přebrat musí. Portál stojí za návštěvu, ale než něco do lovítka vložíte, není od věci pečlivě si pročíst smluvní podmínky.

Z knih o 'technice' psaní pro mě zdaleka nejpřínosnější byla tahle: 'How to Write a Million: The Complete Guide to Becoming a Succesful Author'. Název je příšerně dryjáčnický, ale to člověka nesmí odradit (naopak je nutno konstatovat, že miliony to nezaručí, a už vůbec ne miliony liber). Svazek obsahuje tři samostatné knihy - 'Plot: Elements of Fiction Writing' od Ansen Dibellové, 'Characters and Viewpoint' od Orsona Scotta Carda, a 'Dialogue' od Lewise Turca (jednotlivé části vyšly i samostatně). Nejužitěčnější je hned ta první. Dibellová se zabývá tím, jak zkonstruovat příběh, rozvíjet zápletku, řadit scény, rozvíjet dějové linie. Rozlišuje mezi 'scénou' a 'vyprávěním', což pro mě byl obrovský objev - přímo průlom! - který mi psaní značně usnadnil. (A vždycky tím začínám, když sama dělám lektorku tvůrčího psaní, protože mi to připadá jako naprosto zásadní věc.) Dibellová k psaní knih přistupuje tak trochu inženýrsky a odpustí si beztvaré žvásty o Tvorbě, Umění či dokonce Svěžím pohledu a Duši dítěte - což mi naprosto vyhovuje :) Další část, esej Orsona Scotta Carda o postavách, je taky skvělá (obzvlášť pro autory pokročilejší - ty úplně začínající může trochu zahltit, na workshopu jsem něco z toho zkoušela vykládat, ale moc se to neosvědčilo). Odkaz na knihu sem nedávám, je to na webu snadno k dohledání... ehm, zahlédla jsem to i na Uložto. Sama mám výtisk antikvární a na papíře. Česky to pokud vím nevyšlo.

Opomenout nelze knihu O psaní Stephena Kinga. Je to směs teorie a autobiografie, zajímavá, vtipná, a zřejmě všeobecně známá. V Čechách původně vyšla v překladu tak strašném, že se agent naštval a museli ji stáhnout. Druhý pokus snad vyšel líp. Posoudit to nemohu, mám ji ve verzi originální.

Je třeba zmínit ještě další druh knih o psaní - totiž těch, které opouští bezpečný terén pouček o 'řemesle' a snaží se nalézt Smysl, Vhled, Význam, Přesah a tak podobně. Tam už nejde o to, jak něco napsat, nýbrž o Tvorbu a Sebevyjádření. Nalézá se Vnitřní dítě, Vnitřní umělec, případně Vnitřní bohyně. Otevírají se Zřídla kreativity. Začíná se obvykle meditací. Nic proti; když má člověk sedět na zadku před počítačem a věnovat tisíce hodin nějaké činnosti, potřebuje věřit, že to není úplná pitomost a že to má nějaký hluboký smysl. Vhodnou duchovní příručku asi potřebujeme každý. Já tu svoji nalezla v eseji Michaela Allena 'The Truth about Writing'. Kniha je na internetu volně ke stažení, autor ji dal k dispozici. Je poměrně cynická, důkladně rozmetá všechny iluze o významu psaného slova pro spásu světa, vesmíru a vůbec; ale paradoxně právě díky tomu je pro mě osobně hluboce uklidňující. Teď už se neužírám otázkami, jestli má smysl psát knihy. Koneckonců, vždyť bych mohla dělat ještě mnohem větší blbosti.

Ale nejen otázkou po smyslu svého pachtění užírá se autor. Většinou se taky užírá tím, jestli mu jeho výplod někdo vydá. Pokud bych měla doporučit něco zajímavého k tomuto tématu, znovu to bude Michael Allen, tentokrát esej 'On the Survival of Rats in the Slush Pile' (taky zdarma ke stažení). Je to takový pokus aplikovat Talebovy úvahy o černé labuti na knižní trh a praktiky nakladatelství; v zásadě truchlivé čtení, ale svým způsobem opět - velmi uklidňující. A pak existuje blog s pěkným názvem SlushPile Hell, kam se chodím bavit. Jeho autor si říká 'One Grumpy Literary Agent' a zjevně literárním agentem skutečně je, protože takové perly by si člověk nevymyslel. Pravé jméno neuvádí, aby ho zhrzení autoři neutloukli klávesnicemi.

Literární workshopy

Když jsem sama s psaním začínala, žádné workshopy nebyly, čili jsem v roli účastníka nikdy žádný neabsolvovala. Akorát jsem četla, že v Americe takovou věc mají. Vybavena touto vágní informací jsem se na začátku devadesátých let přichomýtla k SF Workshopu (dodnes existuje - tehdy ho vedl Jan 'Jam' Oščádal, později Vašek Pícha, a teď Jiřina Vorlová). Radši ani nechci vzpomínat, co za bludy jsem tam tehdy coby dvacetiletá rádoby 'lektorka' vykládala, ale chovanci to nějak přežili (jedním z nich byl například Vláďa Šlechta, což je dnes renomovaný autor - ovšem rozhodně ne mou zásluhou :)

Dnes už je příležitostí získat psavecké know-how mnohem víc. Existuje na to i Literární akademie, takže netřeba zůstávat amatérem. Ale i pro lidi, kteří chtějí mít psaní jenom jako koníček, je workshopů spousta. Kromě výše zmiňovaného Jiřinina, který často probíhá na sf conech, se tomu v žánru SFFH systematicky věnuje třeba knihovník a fantasy autor Míla Linc (aka Roggy) nebo autorka Lucie Lukačovičová.

Já dělám lektorku jen příležitostně, a to v - Dílnách tvůrčího psaní Evy Hauserové. Eva je moje dlouholetá kamarádka (autorka, publicistka, aktivistka :) a dílny jsou pro ni spíš koníček; konají se nepravidelně a po domluvě, když se sejde dost zájemců, takže pokud by to někoho lákalo, neváhejte ji kontaktovat. Zážitky z workshopu jsem sepsala zde: Naval to vřeteno, babo!

Literární soutěže

Je jich spousta. Je to ideální způsob, jak začít a upozornit na sebe, pokud člověk nemá tatínka nakladatelem nebo aspoň rentiérem. Spisovatelka Petra Štarková založila a udržuje na FB skupinu Literární soutěže, kde lze informace o právě probíhajících soutěžích najít na jednom místě.

Ke stažení

Postupně se mi k tématu nashromáždilo pár souborů s různými výpisky a postřehy (většinou jsou to úryvky z nějakých anglických knih, ve kterých mě něco zaujalo, takže jsem si to přeložila a schovala). Dám to sem k dispozici, ale předem upozorňuju, že to není žádná ucelená prezentace, ale jen subjektivní výběr bez nároku na úplnost. No... ale aspoň je to česky. A pak jsou tu tradiční perličky z překladů, staré, ale pořád dobré; ty nemohou chybět. K tomu všemu přidám i nějaké vlastní úvahy a všechno to bude k nalezení přes rozcestník pod záložkou Povídání o všem možném - něco k teorii spisovatelského řemesla.

comments powered by Disqus