Pán všech krůpějí
(Netopejr, Olomouc 2000)
Hluboko v moři přebývá netělesné vědomí, bytost, kterou lidé nazývají Vodou, protože její skutečné jméno se neodvažují vyslovit. Za bouří Voda vstupuje na břeh a dobývá svět lidí nejen smrtí, ale i zrozením: tím, že na sebe vezme podobu dítěte, získá vytouženou tělesnost a tvar. Potomky Vody – rusaly – v lidském světě čeká jen pronásledování a nenávist, ale nikoliv neprávem; pokud v nich totiž převládne vodní vědomí, představují pro lidi smrtelné nebezpečí.
Ve středověkém světě v blíže neurčeném království se na pozadí věčné války s Vodou odehrává drama tří lidí (lidí…?!), žijících daleko od civilizace na opuštěném hradě. Šlechtická vdova Eithné, její syn Braen a čarodějka Mai mají každý své důvody, proč zůstávat ve vyhnanství, ale jejich vztahy jsou čím dál napjatější.
V této novele se téměř nebojuje, nikdo nikam neputuje, nehledají se magické předměty ani draci. Manipulace, nenávist, podezření a strach je mnohem horší než jakékoliv nebezpečí zvenčí.
Vůbec jsem neplánovala, že něco podobného napíšu. Bylo to zkrátka přepadení. Příběh se mi složil v hlavě těsně před polednem 28. října 1997 na liduprázdné petřínské stráni, kde jsem jezdila sem tam s kočárkem plným půlročního mimina a čekala na manžela (kterýžto byl coby vysloužilý studentský vůdce v některém z přilehlých paláců na oslavě státního svátku). V patách se mi plížil slizce vyhlížející pán v zimníku; a zatímco jsem si chystala do ruky skleničku s dětskou výživou, kteroužto ho v případě potřeby umlátím, hlavou mi bleskla situace: Co když ženskou znásilní nikoliv normální kolemjdoucí občan, ale nějaký doopravdy veleodporný velenetvor - načež si ona pak není jistá, jestli čeká dítě manželovo nebo netvorovo? A dítě se pak narodí a ona s ním musí žít ve věčných pochybnostech o tom, jestli to je či není člověk? Testy DNA se mi do konceptu nehodily, manžel, internet, potratové kliniky a podobné vymoženosti taky ne - takže jsem tu ubožačku rovnou nechala ovdovět a přestěhovala ji na již zmiňovaný hrad. Novelku jsem dokončila přesně 28. října 1998, aby to bylo stylové.
Tištěná verze 'Pána všech krůpějí' vyšla před třinácti lety. Obálku maloval talentovaný brněnský výtvarník David Spáčil zvaný 'Havran' a je moc pěkná, ale vyvolává klamný dojem, že kniha je plná soubojů. Pro nové vydání v e-booku jsem si proto udělala obálku sama. Knížka je k mání na Palmknihách. Zde se nachází alespoň ukázka.