Garrimbové

Místo správného encyklopedického hesla raději úryvky popisu z Eternaalu blahé paměti:

Garrimba se snažil Loanneta zasáhnout svými dlouhými tenkými končetinami. Pokud si stačili všimnout, měl na každé ze svých čtyř rukou místo prstů věnec jakýchsi ohebných šedivých výrůstků; teď je ale zatáhl do dlaně a vytasil drápy. Věru nepotřeboval žádný nůž ani dýku; sotva by našel lepší nástroj než tohle ostří. Oháněl se jím kolem sebe. Svištění čepelí se přidávalo k praskání výbojů.

A ještě jeden úryvek z o jiném Garrimbovi (z románu o Baškrovi – na těchto www stránkách je ke stažení celá tahle scénka):

Stvůra se napřímila do dvojnásobku jeho výšky. Kaftan, který míval starý Horth až ke kotníkům, sahal sotva do třetiny jejích tenkých šedočerných nohou. Další pár hmyzích končetin hladce vyklouzl z rukávů, drápy třetího protrhly látku ve výši pasu a konečně se jí zbavily. Sklonily se k zemi, miskovité přísavky na dlaních přilnuly k hladkému podkladu. Věc se pohnula. Rozběhla se rychle a lehce jako chrt, dorazila k Wassarovi a znovu ho zastavila. Přitiskla mu paže k tělu a vytrvale mařila jeho zuřivou snahu osvobodit se a sáhnout po meči. "Denros, přestaň vyvádět," klela Horthovým hlasem. "Věřím, že tvá citlivá dušička utrpěla šok, ale snad se to s vypětím všech sil dá zvládnout. Ne, nehodlám tě zakousnout. Ne, opravdu ne. Dívej se jinam, dýchej zhluboka a mysli na něco pěkného." Prostřední pár nohou otočil Wassara o půl kruhu, jako by to nestvůra skutečně myslela vážně. Horth byl v ironii vždycky důsledný.

"A teď buď zticha," zasyčel mu u ucha. "Baškrachaj lomcuje teleportem, dobývá se na most. Copak to neslyšíš?"