Hvězdy české sci-fi

(Argo, Praha 2010)

Když editor Ondřej Jireš připravoval antologii 'Hvězdy české sci-fi', která měla být scifistickou paralelou k jeho dřívějšímu projektu 'Legendy české fantasy', vybíral si do ní autory, kteří jsou majiteli nějakého paralelního vesmíru a vlastního cyklu - Ondřeje Neffa, Vláďu Šlechtu, Jirku W. Procházku a pana Velinského. (Zlé jazyky jim přezdívají 'cyklisté'.) Argenitový vesmír, jelikož je prastarý, na počet let vyloženě plnoletý a jako bonus k němu existuje slovníček, se mezi cykly taky kvalifikoval.

Lunapark Luna

Do antologie jsem napsala povídku (nebo spíš novelku) 'Lunapark Luna', což je příběh, který těsně souvisí s dějem velerománu Mycelium. Odehrává se o čtyřicet let dřív a popisuje ne zrovna příjemné seznámení a následný ještě nepříjemnější střet docenta mimozemské antropologie s předmětem jeho vědeckého zájmu, konkrétně s agentkou mimozemské tajné služby. Ti dva to s vypětím všech sil přežijou (čemuž se nešlo vyhnout, protože jsou to rodiče hlavního hrdiny Mycelia); ale odnese to spousta jiných...

Doufala jsem, že až 'Hvězdy české sci-fi' vyjdou, össenský veleromán už bude vydaný a obě věci se vhodně doplní, ale to se bohužel nestalo, takže novelka si razila cestu osaměle a vyvolávala údiv služebně mladších recenzentů, kteří se ke sci-fi dostali až v době, kdy já se stáhla do temnot. Jinak se ale vcelku líbila (což dokonce hmatatelným způsobem vyjádřili akademici SFFH a přiklepli mi za ni Sfingu).

Na ukázku sem dám dva texty: úryvek z Lunaparku Luna, ve kterém přichází na scénu věčně jízlivý Giles Hildebrandt; a doslov - což je průvodní text, který jsem k povídce napsala, jak se po všech zúčastněných autorech žádalo. Byl až ZA povídkou, a tak v jisté míře obsahuje spoilery.

comments powered by Disqus